Pár zdejších příspěvků a Michalovo popíchnutí na fejsbuku mě hodilo o dvacet let zpátky. Maličko rozdýchávám, že už je to dvacet, víc než mi bylo tenkrát. Třeťák na teplickém gymplu, co se nedávno vrátil z výletu do Moskvy, Leningradu a Murmansku. Více
Fatima se vdala za místního velitele, nejmocnějšího muže v okrese. Byl sice starší než ona, ale zase mohla mít, na co jen si pomyslí. Kdyby chtěla. Kdyby chtěl on. Více
Po pár projevech se oficiální účastníci mecheche šli projít do Baburovy zahrady, oázy v centru Kábulu, kde nejsou slyšet auta a prachopísek nelétá do očí. Neměl jsem šanci o třech nohách držet tempo, takže jsem si brzy sedl na zídku, berle opatrně položil do záhonu a pozoroval různé skupinky korzujících. Více

Nejčastěji jsme mu říkali Dlouhán. Protahoval konvoje do Grozného, hlídal kancelář a nás při výjezdech do terénu. Ač přesdvoumetrový čtyřicátník, příbuzní ho nezřídka nazývali Ibráša, snad pro jeho dětskou duši a občasné manýry marnivého rozmazlence, kteréž měla maskovat mohutná postava, policejní uniforma, AK47 a minimálně pár granát-citronů, jež odkládal v místnosti a při volejbale. Před pěti lety zmizel. Více
„Co je pod zemí, není vidět,“ uzavíral s oblibou a šibalským úsměvem provázeným mrknutím pravého oka rád své nekrátké monology na téma, jak můžeme společně okrást mého zaměstnavatele. Oprava silnice, vodovodu či kanalizace je prý ze všech stavebních projektů nejvýnosnější. Vzhledem k jeho funkci místoředitele čečenské migrační služby, nešlo na jeho čím dále smělejší návrhy reagovat jinak, než jako na obzvláště vydařený vtip. Uvajs koneckonců nedělal nic jiného než ostatní. A protože k minimální výbavě všech pracovníků humanitárních organizací musí patřit i kulturní uvědomělost, taktní přecházení důvtipných nabídek úplatku bylo stejně samozřejmé jako nenošení šortek. Více
Pondělní ráno v práci a Chalida už zase pasíruje kila cibule skrz masomlýnek. Nenápadně se plížím ke svému blýskavému hrníčku, co mi tak před půl hoďkou sebrala ze stolu a teď se suší na polici za jejími zády. Při zvuku sypajícího se neskafé se vítězoslavně otočí s konvicí vroucí vody v ruce. „Dobroje utro, Pitěr.“ Dobroje, dobroje, koukám, jak mi nalévá plnou, a opakuji náš každoranní ázerbajdžánský minidialog. Jak se mám, jak se má ona, co je nového, jaké je počasí atp. Na otázku, co bude k obědu, se dozvídám, že cibule je na zítřek, dnes máme merci, čočku. „Kušal budě?“ Více
Humanitarian aid worker. Momentálně v Tbilisi.
petrkost
petr[at]kostohryz.net
| << < Březen 2010 > >> | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 |
| 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | ||||