Reklama
 
Blog | Petr Kostohryz

Afghánské šachy

Po dvou měsících čekání na výsledky prvního volebního kola dostaly události nečekaný spád. Včera jeden ze dvou finalistů informoval, že z volebného klání odstupuje, a dnes již volební komise oznámila zrušení druhého kola a vyhlásila Chamída Karzáího afghánským prezidentem. Lepší ze série neuvěřitelně špatných scénářů.

Novinářský telefon s námětem na komentář mě zastihl na kábulském letišti, na kterém jsem čekal na auto, co mě mělo odvézt domů. Rád okomentuji, akorát nevím, jestli mi půjde česky. Písemně by mělo být snažší.

Odstoupení doktora Abdully Abdully ze druhého kola voleb bylo svého druhu důmyslným politickým tahem. Ve volebním klání proti stávajícímu prezidentovi neměl šanci a porážka v přímém souboji by ho nenávratně odpravila na smetiště politických dějin. Afghánci poraženým nevěří a bývalý ministr zahraničí (z vlády byl svým včerejším volebním rivalem propuštěn v březnu 2006), jemuž by asi nezbylo než se vrátit k lékařské profesi, by po volební porážce měl možná problémy získat důvěru potenciálních pacientů. I když po dvaceti letech v afghánské politice (válce) návrat k civilnímu povolání asi nehrozí, druhé místo mezi několika tucty prezidentských adeptů je prostě mnohem lepší umístění než být poslední ve druhém kole.

Reklama

Abdullah se rozhodl odstoupit s odkazem na zkorumpovaný proces a nechal tak na Kárzáím, aby volbt včetně svého zvolení zlegitimizoval. Abdullovo odstoupení mělo posloužit jen jemu samému a ihned po jeho zveřejnění vzbudilo obavy prohloubení afghánské politické krize. Při absenci legislativy popisující druhé kolo s pouhým jedním kandidátem vzala rozhodnutíí do svých rukou volební komise, druhé kolo zrušila a vyhlásila Karzáího prezidentem pár hodin poté, co se Kárzáí v Kábulu sešel s Ban Ki Moonem. Náhoda? Mezi prvními gratulanty staronovému prezidentovi byly Spojené státy.

Volební komise neobuta nebosa

Rozhodnutí nepokrytě prokarzáíské volební komise lze vnímat všelijak. Dlouhým čekáním a volebním procesem unavení Afghánci jistě ocení jakési rozhodnutí místo dalšího vakua i skutečnost, že zrušení voleb zabrání mnoha zbytečným úmrtím a ušetří miliony dolarů, které bude možno investovat jinde.

Na druhou stranu ale není jasné, zda měla volební komise na vyhlášení právo, a případné napadení rozhodnutí u Nejvyššího soudu může naopak oddálit prezidentskou inauguraci a prodloužit agonii bezmocného nevládnutí. Otázkou též zůstává, zda Afghánci přijmou Karzáího za svého prezidenta. Těší se sice klanové podpoře největší etnické skupiny Paštůnů i většiny stoupenců nepaštůnských mocipánů (mudžahidů), které kooptoval do vlády případně se kterými se Karzáí přátelí, jako jsou Ismail Chan, Karim Chalili, Mohammed Fahim či Abdul Rašíd Dostum, relativně velká podpora Abdully nicméně byla z velké části vyjádřením protestu proti bezbřehé korupci a všeobecnému bezpráví, jež se mimo jiné projevuje i tím, že výše zmínění pánové, kteří by za svůj podíl na zvěrstvech páchaných během sovětské okupace respektive v první polovině devadesátých let v dobách občanské války měli spíše než ve vysokých politických křeslech sedět u mezinárodního tribunálu v Haagu.

Co dál

Nejbližších pár dní ukáže, nakolik jsou Afghánci unavení zdlouhavýým volebním procesem, který nenávratně ztratil legitimitu již před půdruhým měsícem, když vyšlo najevo, že  zhruba pětina hlasů neplatí, a nakolik jsou odhodláni trvat na spravedlivém, či alespoň všeobecně přijatelném vyústění frašky, jež zatím americké a evropské voliče stála mezi třemi sty a pěti sty miliony dolarů. Zatím nevypadá, že by se předvídané protiprezidentské demonstrace mohly změnit v násilné protesty. Volební klání nicméně v každém případě posílilo sebevědomí protivládních sil, často nesprávně shrnovaných pod jednotnou značku Talibán. Slabý prezidentský mandát vzešlý z pochybých voleb ve státě, který notoricky trpí iluzí jednotnosti, pravděpodobně bude nucen tolerovat další politické a administrativné štěpení a posílení pozic vesnických, okresních a provinčních mocipánů.

Slábý prezidentský mandát je částečně i možností pro mezinárodní společenství, které hledá důstojný plán ukončení vojenské přítomnosti v Afghánistánu, připravit příštího prezidenta během nadcházejícího volebního období. Již počátkem jara se objevily signály rostoucí nespokojenosti západních diplomatů s prezidentem Karzáím zejména kvůli neschopnosti vlády bojovat s bující korupcí, kvetoucím narkoobchodem i nehospodárným a netransparentním nakládáním se západní rozvojovou pomocí. Zazněly tehdy hlasy, že by měl Afghánistán mít předsedu vlády, kterážto pozice v dnešní vládní/prezidentské struktuře neexistuje. Člověka, který by se stal zpočátku Karzáího protiváhou a posléze vážným konkurentem. Spekulace o zavedení premiérské pozice se objevily znovu v uplynulých týdnech, kdy se začalo hovořit o vládě národní jednoty a Abdullovi coby potenciálním premiérovi. Možná už během několika následujících týdnů se ukáže, nakolik se bývalý ministr zahraničí zalíbil současné západní politické elitě a jaké ta s ním má další plány. Afghánistán je plně závislý na zahraniční ekonomické pomoci a země platící účty si tradičně osobují právo rozhodovat i o politických záležitostech, ať už to navenek vypadá jakkoliv. Humanitární pomoc, které je v Afghánistánu stále méně, je apolitická a založená výhradně na potřebách lidí. Rozvojová pomoc, již je čím dál víc a jejímž cílem je získávání afghánských myslí a srdcí, je politickým nástrojem, který dokáže vyhrávat volby. Američtí strategové vyzbrojují (momentálně) spřátelené afghánské velitele a plánují uplácet tzv. umírněné protalibánské velitele ke změně kabátů. Jak že to bylo s tou cestou do pekel?

Post scriptum Afghánské volební klání dejme do jedné z jakéhosi důvodu často přehlížené souvislosti: téměř 80 procent obyvatel Afghánistánu nad patnáct let je negramotných. Všechny základní, střední a vysoké školy byly dnes zavřeny na tři neděle vzhledem k epidemii prasečí chřipky. Načasování vyhlášení stavu nouze, jenž zahrnuje i doporučení omezení shromažďování vzhledem k nebezpečí nákazy, na dobu vyhlášení volebních výsledků rozesmívá. Se zavřenými školami se v každém případě daleko nedostaneme.