Reklama
 
Blog | Petr Kostohryz

Druhé kolo

Volební zprávy mě zastihly v autě. Otočka a zpět, čepici si koupím jindy. Po dvou měsících čekání jsme se dozvěděli, že se jde do druhého kola, a zavřeli se doma v očekávání večerních výbuchů a ranních demonstrací. V souladu s příručkami doufáme v nejlepší a připravujeme se na nejhorší. Nakonec jako vždy bude někde mezi a hlavně se nenechat v hloupý čas nikde nachytat. Proto i sedíme doma.

Dávno přemítám, jak tu popsat Afghánistán, ale nějak se mi nevejde do blogového formátu. Třeba se někdy dokopu, možná až odsud za měsíc vypadnu. Bude o tom, jak je mezinárodní strategie v Afghánistánu nanicováta hlavně proto, že vůbec nebere ohled na místní kulturní a historická specifika, o tom, že Bonnská dohoda je nebezpečným základem současné afghánské státnosti, který legitimizoval kriminální živly a posílil tribalismus, jenž se nyní skrývá za průsvitným implantátem demokracie, o tom, jak je mezinárodní pomoc, primárně koncentrovanána doma heorizované Provinční Rekonstrukční Týmy, plýtvavá a neviditelná, i třeba o tom, že se tu a tam před afghánskými přáteli stydím, že jsem součástí pytle mezinárodní intervence v Afghánistánu. I když mi dávno odpustili.

Momentálně nás zajímají volby. Od 20. srpna čekáme, kdy bude Afghánistán mít nového či starého prezidenta, a dnes jsme se dozvěděli, že si budeme ještě nějaký ten týden muset počkat. Prezident Karzáí měl sice po prvním kole celých 54 procent hlasů, záhy se však prokázalo, že více než milion volebních lístků nikdy nevidělo svého voliče, a přepočet jejich vzorku pod mezinárodním dohledem způsobil, že nadpoloviční většinu nemá nakonec nikdo. Rozezlený prezident dlouho nechtěl změnu výsledku přiznat, nakonec ho však přesvědčil do Kábulunarychlo vyslaný předseda senátního zahraničního výboru a bývalý též prezidentský kandidát, John Kerry, který dal mimo jiné velmi jednoznačně najevo, že bez zvoleného prezidenta nevyšlou USA do Afghánistánu další vojáky.

Ze zhruba čtyřiceti zůstali dva. Prezidenta Karzá, stará známá, pochází z početného paštůnského klanu Popalzai (pro jihoazijské etnology: Popalzai je podskupinou Durrání) a v čele afghánské vlády sedí od pádu Talibánu. Poprvé byl prezidentem zvolen v roce 2004 a zlí jazykové tvrdí, že to od té doby jde s Afghánistánem z kopce. Zčásti proto, že afghánská technologie moci není založena na jejím sdílení a původní vláda byla slepena z mocipánů, kteří svá ministerstva vnímají stejně jako kmenová území. Před rokem si mi jeden ministr stěžoval, že se nemůže domoci schůzky se svým ministerským kolegou a prosil o pomoc.

Druhým kandidátem je Abdullah Abdullah, bývalý ministr zahraničí v Karzáího vládě, dokud se pánové nepohodli. Abdullah Abdullah je etnický Tadžik a volební¨tábory jsou z velké části rozděleny podél etnických linií. Proto byly volební výsledky očekávány s velkým napětím, i když první reakce spíše připomínají úlevu nad tím, že výsledky jsou konečně známy.

Nelze se zbavit dojmu, že zpoždění vyhlášení volebních výsledků zčásti splnilo svou roli. Pokud se Karzáí s Abdullou nicméně nedohodnou na koaliční vládě, o níž se v Kábulu usilovně šeptá, povede druhé kolo opět k vyhrocení rétoriky mezi oběma tábory, jež tradičně nemá daleko k činům. Válečná sezona se sice pomalu chystá na zimu, ale klidně může být letos ještě pěkně horko, zvláště pokud se volební komisi ve druhím kole naplánovaném na 7. listopadu nepodaří eliminovat opakování milionových volebních podvodů.

Ceny kalašnikovů na černím trhu údajně dále spokojené rostou. Kábul voní podzimem.

Reklama

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama