Pátý kavkazský Silvestr z posledních sedmi. Odskočil jsem si
z Kábulu do klidných a oblíbených krajů se nadýchat čerstvého vzduchu. Ještě
nedávno mě rozčilovalo, kolik hlupáků dychtivě opakuje blábolení o gruzínském
napadení Ruska; nic jiného než naivní ospravedlňování (dobře připravené) ruské
de facto anektace gruzínských území. Anšljuz. Ruská pomsta za Kosovo, Gruzie coby
oběť ruského vydírání, jak napsal přední gruzínský politolog s dovětkem,
že vyděrač zpravidla nechová žádné city ke své oběti, ani pozitivní, ani
negativní. Gruzie však Rusku zase tak ukradená není – ruská blokáda gruzínských
výrobků v čele s vínem a sovětsky proslulou minerálkou Boržomi, následné
oslabení gruzínských výrobců, kteří najednou k přežití potřebují
zahraniční kapitál, jenž se najde kde? Přeci mezi ruskými podnikateli, tradičně
spojenými s politiky, kteří počáteční blokádu výrobků vymysleli. Vždyť je
vše tak prosté a nakonec jde zas jen o peníze. Nikoli Rusku tedy, leč Ruskem
ukradená. Non angli, sed angeli, řekl prý o velikobretaňských otrocích pozdější
čtyřiašedesátý papež Řehoř.
Papouškující hlupáci mě už přešli, ač to tentokrát trvalo nepatrně déle,
protože, opět se přiznám, mám i ke Gruzii i k Rusku vřelý vztah vzhledem
k prožitému na Kavkaze. A po
„gruzínské agresi," údajně plné českých žoldáků, teď následuje agrese ukrajinská, plynová, není-liž
pravda? Informace o českých žoldácích to follow, protože čím absurdnější tvrzení ruských vymývačů mozků, tím raději uvěříme, že se jedná o provokaci západních vysílaček. Protože Rusko to s námi a s nimi všemi stále myslí nejlépe. Nakonec
jsem se ale dokonce srdečně zasmál komentářům předpovídajícím, že zahraniční
pomoc přislíbená na obnovu zničené gruzínské infrastruktury a záplatování děr
v příjmech státního rozpočtu, způsobených ruskou agresí, padne na
přezbrojení gruzínské armády.
Se známým politologem jsme se bezprostředně po válce dohadovali, zda první
Saakašviliho cesta do D.C. bude v roli triumfátora, či v zinkové
rakvi. První, nakonec, i když doma Míša jistě již dávno prorokem není a mraky
se stahují. Tragikomická postavička, jíž si dnes málokdo váží a která doufejme
už pilně vymýšlí, jak se z politiky stáhnout a zachovat si zbytky lidské
důstojnosti. Uvědomil si i Irakli Alasania, gruzínský velvyslanec v OSN, a
hbitě na svou funkci rezignoval s oznámením, že se přesouvá do opozice,
jda ve šlépějích dnes již bývalé předsedkyně parlamentu Nino Buržanadze. Alasania
a Buržanadze byli už v září označeni kremelským dvorním šaškem Žirinovským za
americké favority na post nového gruzínského prezidenta.
Míšův blízký spolupracovník se na mě urazil, že jsem se začal navážet do
prezidentovy politické nevyzrálosti a krátkozrakosti, která ho zatáhla do
nechtěné a předem prohrané války. On mi na to odpověděl: „A co měl dělat? Co
bys dělal ty, kdyby Rusko vyzbrojilo slezské polovojenské skupiny, které by
násilně začaly vytlačovat ostatní ze severní Moravy s cílem ji připojit k Rusku?"
Přišlo mi jako hodně hloupý příměr, i když se mi líbilo, jak se vyzná
v našich reáliích, ač Belgičan. Musím to radši v tom Těšíně omrknout
při některé z příštích návštěv u nás doma.
Mým postskriptem bude momentální hit gruzínského politického humoru: Jede
Gruzín do Milána a zajde si k Versacemu do obchodu.
– Dobrý den, máte kravaty?
– Dobrý den, račte dál, odkud jste?
– Z Gruzie.
– A chcete vanilkovou, čokoládovou nebo jahodovou?