Reklama
 
Blog | Petr Kostohryz

O nezvolených cestách

Potkali jsme se po roce v Baku s Blankou. Já tu byl mezitím téměř pořád, to ona je přespolní. Cestou do nové kavárny jsme se smíchem zavzpomínali, jak jsme vloni v Cafe Mozart dostali slevu za to, že nejsme Arméni. Pořádně se neznáme, ale plácáme o všem možném. Nejvíc o prostituci a obchodu s bílým masem (traffickingu, nikoli drůbežárnách), protože Blanka cosi na toto téma v Azeru tvoří pro ILO. Mluvíme o práci a životě v humanitárních organizacích, jaká past to je a jak je třeba se včas vzpamatovat a vystoupit z vlaku. Blanka má jasno, je usazená ve Vídni. Já též brzy opouštím Kavkaz po dost letech, leč další destinace má do usazenosti daleko. Jako bumerang se vrací oblíbená báseň Roberta Frosta, americký popík, jehož kvalitní český překlad bohužel neznám.

The Road Not Taken
Robert Frost (1874–1963)

Two roads diverged in a yellow wood,
And sorry I could not travel both
And be one traveler, long I stood
And looked down one as far as I could
To where it bent in the undergrowth;

Then took the other, as just as fair,
And having perhaps the better claim,
Because it was grassy and wanted wear;
Though as for that the passing there
Had worn them really about the same,

And both that morning equally lay
In leaves no step had trodden black.
Oh, I kept the first for another day!
Yet knowing how way leads on to way,
I doubted if I should ever come back.

I shall be telling this with a sigh
Somewhere ages and ages hence:
Two roads diverged in a wood, and I—
I took the one less traveled by,
And that has made all the difference.

Mountain Interval (1916)

Zdá se to tak zatraceně nedávno, co se přede mnou rozdělily dvě cesty a já se vydal tou méně prošlapanou. V březnu 2002 jsem sedl do letadla Aeroflotu s tím, že jedu na rok do Čečny a okolí. Za chvíli sedám do jiného letadla, ázerbajdžánských aerolinií Azal, které mě dopraví do Dubaje, odkud se vydám do Kábulu. „Knowing how way leads on to way“ se těším, co nová, nepoznaná cesta přinese.

 

Reklama