Reklama
 
Blog | Petr Kostohryz

Potěmkinovy vesnice

Koupil jsem tuhle v tbiliském knihkupectví Prospero knížku Simona Sebaga Montefioreho „Potemkin: Catherine the Great’s Imperial Partner,“ která je velmi razantním a čtivým pokusem o rehabilitaci jedné z největších a zároveň nejopomenutějších osobností ruských dějin. Grigorij Alexandrovič Potěmkin, „rádce, milenec a neoficiální spoluvládce Kateřiny II. Veliké,“ ve své době častěji zvaný Kyklop, Kolos, Serenissimus.

Přiznávám, že coby nehistoriku a nerusistovi mi osobnost
knížete Potěmkina byla známa pouze skrze zmíněný idiom o vesnicích a, díky
Ejzenštejnovi, i křižník a nejslavnější schodiště v dějinách kinematografie.
Jako většina cizinců jsem ani nebyl s to správně vyslovit jeho příjmení (vyslovuje
se Paťjomkin s přízvukem na druhé slabice). Montefioreho
monografie s původním názvem „Princ princů: Potěmkinův život“ (Prince of
Princes
: Life of Potemkin, Widenfeld & Nicolson, Londýn 2000) představuje
obra postavou i duchem, který byl mnohem více než pouhým rádcem, milencem či
křižníkem. Montefiore mimo jiné dostatečně přesvědčivě dokládá, že Potěmkin byl
Kateřininým tajným manželem, který se z milence stal životním přítelem a
důvěrníkem, nehledě na intriky dvora, včetně Potěmkinových nástupců
v Kateřinině posteli.

A jak to bylo s těmi vesnicemi? Potěmkin posunul hranice
carského impéria na jih dnešního Ruska, Krym a dnešní Moldávii a jal
se budovat ruský Nový svět (Novou Rus). Ve snaze Kyklopa zkompromitovat zlehčovali jeho
petrohradští nepřátelé před Kateřinou jeho budovatelské úspěchy, což se však Potěmkinovi
podařilo napravit během monumentální cesty Kateřiny Veliké a rakouského císaře
Josefa II. na Krym, během níž byl i skeptický Habsburg nucen přiznat reálnost
Potěmkinových megalomanských počinů. Seznam tzv. potěmkinovských vesnic a
porovnání s jejich dnešním statutem je vskutku impozantní: Dněpropetrovsk
(původně Jekatěrinoslav), Sevastopol, Stavropol… Nejen Potěmkin by se asi
dost divil, kdyby viděl, jak se jeho (dle škarohlídů virtuální) vesnice ze pár století rozrostly. A copak
by asi mí sousedé ve Vladikavkaze řekli, kdybych jejich rodné město nazval
potěmkinovskou vesnicí?

P.S. Montofioreho Stalin existuje v české verzi,
takže doufejme, že se jí dočká i kníže Tauridský. Vítejte majore Potěmkine.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama