Nebudu se pokoušet o recenzi, protože bych asi musel převyprávět veškerá odhalení, která Treťjakov zveřejnil. Spokojím se snad jen s konstatováním, že kniha dostatečně důvěryhodně dokládá, že jediné, co se pádem Železné opony změnilo, je obnovená důvěra západu k počestnosti ruských záměrů. Dost nezralé, kvituje Treťjakov a důvody zveřejnění vlastních odhalení komentuje slovy: “Chci varovat Američany. Jako národ jste velmi naivní co se týče Ruska a jeho záměrů. Věříte, že protože Sovětský svaz už neexistuje, Rusko je nyní vaším přítelem. Není. A já vám mohu ukázat, jak se SVR snaží zničit USA doposud a dokonce ve větší míře než KGB během Studené války.”
Treťjakov ve své výpovědi nezastírá, že byl kariérním, ba velice horlivým agentem, nicméně zároveň odhaluje množství výzvědných praktik i jedinců, kteří spolupracovali (a možná dosud spolupracují?) s ruskými tajnými službami za Jelcinovy a Putinovy éry. Včetně několika vysoce postavených, stále aktivních zahraničních politiků. Mezi další perličky patří například popis plánování likvidací Putinových politických oponentů, či mnohomiliónový ruský tunel v iráckém programu Ropa za potraviny, jehož autor byl odměněn osobně Putinem. A věděli jste, že si většina ruských médií nemůže dovolit vydržovat zahraniční korespondenty, jejichž valnou většinu tudíž zaměstnává a platí (a koordinuje) SVR? Kouzlo nechtěného nebo politický záměr?
Neméně poutavý je i popis četných pokusů různých vysoce postavených občanů prodávat sovětská a ruská průmyslová a vojenská tajemství svým severoamerickým kolegům, včetně úsměvné historky, dokumentující stav sovětské vědy v momentě rozpadu Sovětského svazu. Jistý Anatolij Kulakov byl Gorbačovem jmenován předsedou komise odpovědné za modernizaci sovětského průmyslu a transformaci vojenských továren na civilní. V roce 1991 se vydal do Kanady, kde Treťjakov v té době vedl ottawskou rezidenturu, aby kanadským byznysmenům prodal poslední výdobytky sovětské vědy. Schůzka skončila ale velmi záhy, když se ukázalo, že ona moderní technologie má nulovou hodnotu: Na západě bylo vynalezeno o čtvrtstoletí dříve a nezřídka dokonce již odloženo coby neperspektivní. Treťjakov též potvrzuje, že koncept nukleární zimy, tedy simulace stavu planety po případném jaderném výbuchu, zpopularizovaný americkými vědci v osmdesátých letech, je čistě nevědeckým výplodem propagandistů KGB. Nebudu ale nudit převypravováním, nechť si každý raději přečte sám. Opravdu to stojí za to.
Pete Earley vypráví, že si ho Treťjakov, střežený společně FBI a CIA, našel sám, inspirován jeho předchozí knihou o nejznámějším americkém zrádci Aldrichu Amesovi. Treťjakovovo přeběhnutí dávali mnozí američtí novináři dokonce chybně do souvislosti s odhalením jiného prominentího amerického špióna v ruských službách, k němuž došlo necelý půlrok poté. Jen na okraj budiž zmíněno, že dopadení Roberta Hanssona posloužilo námětem k hollywoodskému filmu Breach (2007).
Earleyho kniha ale není bulvárem ani hollywoodským scénářem. Naopak se pouze snaží reprodukovat vyprávěni prominentího zběha a nezřídka i připojuje oficiální reakce osob, které Treťjakov ve svém vyprávění představuje a jež dostaly možnost se k obviněním na vlastní adresu vyjádřit. Na Earleyho stylu bude vadit to, že dělá z kariérního fízla, jakkoli zběhnuvšího a "prozřevšího", pozitivního hrdinu, který si prý má dokonce zasloužit naše sympatie. Taktéž se autor občas uchyluje ke zbytečným didakticky-dosvětlujícím poznámkám, které musí být určeny negramotným čtenářům žijícím kdesi…, no, nebudeme jmenovat… Na jednom místě dokonce vysvětluje, že Evropská unie je společenstvím evropských států… Podobných faktografických zbytečností, ba hloupostí v knize bohužel není málo. Treťjakovův příběh je nicméně stále napsán velice poutavě a čtenáři nejednou přeběhne (děda) mráz po zádech.
Nemohu si pomoci podělit se o dojem, jenž mě pronásledoval po celou dobu čtení: Po zveřejnění Earleyho knihy prostě dále nelze politickou situaci v dnešním Rusku komentovat bez její znalosti. Upřímně doufám, že na ruském, českém a dalších překladech se již usilovně pracuje.