Reklama
 
Blog | Petr Kostohryz

Vladimír Vladimírovič a jiní sympaťáci

Dívám se na ruské zprávy, které popisují návštěvu Putina u Bushů v Maine. Ministr zahraničí Lavrov, který se kdysi coby vyslanec v OSN proslavil v boji za práva kuřáků na chodbách newyorské centrály, si libuje nad včerejší večeří, podávali humra a mečouna, velmi jemná ryba, říká.

Hlasatel se Lavrová ptá, zda je možné očekávat odpověď na
ruskou nabídku společného projektu v Gabala, na což Lavrov nekompromisně
odpoví: „Jaképak očekávat?! Prezident Bush slíbil, že odpoví, a on je muž
slova.“ Reportáž pokračuje dále popisem nadstandardních vztahů obou prezidentů.
Projeli se po zálivu na Bushové lodi, Bush starší řídil. Aniž by se bývala
dočkala pozdravného polibku a květin, opravila americká první dáma Putinovi
límeček u košile. Nyní ale oba prezidenti snídají před prvním oficiálním rozhoverem
tete-a-tete, takže je nebudeme rušit.

Putin sedí v ruském prezidentském křesle poslední
rok a nás brzy čeká zintenzívnění debaty o jeho možném nástupci, stejně jako
četná hodnocení jeho prezidentování. Ponechám politologům a novinářům, i tak
existuje spousta informací o životních peripetiích Vladimíra Vladimíroviče. Pro
mě zůstane neuvěřitelně učenlivým politikem a zdatným manipulátorem. Pravda, měl
roli nového vládce ulehčenou tím, že co se ekonomické situace a image Ruska na
Západě týkalo, nebylo po Jelcinovi příliš co zkazit.

Nový ruský prezident záhy pochopil, že ke konsolidaci
moci potřebuje peníze a popularitu, takže se jal léčit státní rozpočet postupným
znovuzískáním kontroly nad divoce zprivatizovanými strategickými podniky,
zjednodušením daňového systému a honem na oligarchy. Začal se též učit
veřejnému vystupování, přeformuloval PR strategii Kremlu a obohatil slovník o výrazy
hodné vládce – jeho „naléhavě trvám na…“ (убедительно настаиваю) do objektivů televizních
kamer při jakoby zasedání vlády je prostě geniální.
Přes drobné
excesy a nekontrolované výpady, včetně dnes již legendární nabídky obřízky
francouzskému novináři, který ho rozezlil dotěrnými otázkami o Čečensku, Putin splnil
svůj úkol přeměny image Ruska z opile vrávorajícího medvěda v sebevědomou
a nekompromisní světovou velmoc. Pro většinu ruských občanů se stal symbolem
sympaťáka každým coulem, který lítá ve stíhačce, lyžuje, je dobrým judistou,
ale hlavně se dokáže ohradit, když se někdo opováží znevážit velikost a
důležitost země. Jako třeba na olympiádě v Salt Lake City.

Reklama

Putin též velice dobře chápe, že lidská paměť je krátká a
že dobrá mediální kampaň dokáže ututlat i největší skandály. Putinovská
mediální strategie obsahuje velmi zajímavý komponent. Při každé události, která
hrozí podkopáním autority věrchušky, se pustí do oběhu několik různých vyjasňujících
verzí, na kterých se ověřují reakce obyvatel. Následně nikdo neví, co se vlastně
stalo, a případné viníky jmenuje Ljubjanka bez ohledu na to, jedná-li se o pád
letadla, střechy aquaparku či obsazení beslanské školy. Cynické, leč velice
účinné. A kdo si dnes vzpomene, že jeho vítězství v prvním kole obou voleb
bylo podvodné? To si spíše budeme pamatovat, jak se Putinovi geniálně podařilo
opít nového francouzského prezidenta před oficiální tiskovkou na summitu G-8. Pokud
se nyní podaří umluvit americké partnery, aby profinancovali obnovu rezavějící
ruské základny v Ázerbajdžánu, bude to parádní tečka za prezidentskou
kariérou.

Další zprávy, tak se těším, že nám sympaťák Lavrov poví
více o dnešním jídelníčku. Potom si ale raději půjdu pustit nějaký film. Co
takhle 1984?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama