Je banální připomínat, že pokud někdo výkupné v podobném případě zaplatil, měl by o něm z různých důvodů mlčet. Ale co dělat ve chvíli, kdy jakýsi ministerský úředník nemůže najít účtenku a tato skutečnost se provalí na veřejnost? Holandská vláda řešila po svém a oficiálně oznámila, že peníze švýcarské pobočce MSF pouze půjčila, že je však nyní MSF odmítá vrátit a proto se bude domáhat svého soudní cestou.
A možná to ani nebyl ministerský úředník, a třeba trapnost nad tím, že v únosu, za který zacvakali holandští daňoví poplatníci, měly prokazatelně prsty oficiální orgány Ruské federace, jejíž prezident, zatímco Arjan seděl ve své komůrce kdesi v dagestánských horách, hostil světové mocipány na euroruském summitu a oslavách petrohradských kulatin.
Ironií osudu bylo, že při vyjednávání s únosci a předávání inkriminovaného výkupného sehrálo klíčovou roli nevládní (!) "Sdružení bývalých spolupracovníků tajných služeb". V Rusku by hned dodali otřepané: „bývalí“ KGBčníci neexistují. Každpádně bylo Arjanovo vysvobození po dvaceti měsících úspěch a když jsem zatepla volal do Machačkaly MSF-Stevovi, který velel pátracím akcím a zrovna vezl Arjana na letiště, oba jsme hýknuli radostí. Já si snad dokonce i na chvíli pomyslel, že si „bývalí“ zasloužili svůj zprostředkovatelský poplatek, který se mohl pohybovat kolem deseti procent z celkového milionu.
Po rozsudku ženevského odvolacího soudu si organizace tu a tam laskavě přezdívaná „Kaskadéři bez hranic“ může tedy nakonec definitivně oddychnout. Consummatum est. Minimálně do dalšího únosu.