Reklama
 
Blog | Petr Kostohryz

Klouže to!

„Zase padá ta bílá svině, k Baku sníh přeci vůbec nepatří,“ skuhrá Akif, že se zítra nebude moct předvádět ve své čtyřkolce od Daimlera. Půlmetrové závěje přeměnivší se v silnou vrstvu ledu, pravda, zvládá bez problémů, o majitelích většiny ostatních vozů se ale totéž tvrdit nedá. Nebezpečnost již tak nepředvídatelných spoluřidičů se tudíž geometricky zvyšuje.

Českoslovenští silničáři patřili jednoznačně mezi mé dětské hrdiny. Nejprve nahlásili svou připravenost na sníh a náledí, načež museli rezignovaně přiznat, že takhle brzo letos mráz opravdu nečekali. V Ázerbajdžáně je mnohem jednodušší: Silničáři neexistují a nikdo se na nic nepřipravuje. Neudivilo by, kdyby ázerbajdžánští řidiči neměli ani ponětí o existenci zimních pneumatik. V každém případě by se jednalo o hloupou investici. Sníh přeci padá jen pár dní v roce a ve městě se neudrží!

Letos je ale sněhu nějak hodně a Baku jako by se zastavilo. Pár melancholických zoufalců, kteří přeci jen vyjeli po svých do bakuské Sibiře, se se střídavými úspěchy snaží manévrovat na ledovce. Mnozí z nich se už ani nevezou, leč tlačí své mazlíčky do práce. Mně od rána volají kolegové, abych je do práce nečekal, protože pěšky to mají daleko a ojedinělí taxikáři-kaskadéři nestíhají. Kdo nakonec jede, musí počítat s tím, že ho výlet přijde minimálně za trojnásobek běžné ceny. A není vyloučeno, že cestou přijde i na to tlačení.

Nehledě na extrémní teploty, které se po ránu nedoškrábaly ani k nule, jsou nicméně ulice vcelku plné. Baku se proměnilo ve velkou koulovačku. Blížím se ke kanclu malými krůčky ve snaze znovu sebou nepraštit. Nohy ale jedou, lešení jen nepatrně zmírní tlamopád a nad hlavou mi prosviští sněhová koule. Nemá cenu zjišťovat, odkud přiletěla, protože hážou všichni – pouliční prodavači zeleniny, školáci užívající si sněžných prázdnin, pár posledních optimistů, čekajících na autobus, který beztak dřív než odpoledne, možná zítra nepojede. I policajt si hodil.

Reklama

V kanceláři sedm stupňů, zapínám veškeré spotřebiče, které mají tendenci se přehřívat a ruce v pravidelných intervalech přenáším z klávesnice na elektrická kamínka a zpět. Pracovat se přílš nedá, nehledě na výstražné maily z Tbilisi a Oslo. V Baku je zima, copak to nevíte?! Pod nulou! K Baku sníh přeci vůbec nepatří!