Nahlas přemítám, že bych se možná chtěl s Elnarou seznámit a nabídnout ji právní ochranu, ale při pohledu na Ilhamovu zamračenou tvář si další rouhačské myšlénky nechávám pro sebe. Raději se zapojuji do diskuse na téma, kolik by měli holce místní závislé soudy napařit. Hm, noviny zapomněly zmínit paragraf, podle kterého ji hrozí trestní stíhání. Že by obecné ohrožení zdraví? Nebo terorismus? Prostituce sama o sobě není v Ázebajdžánu nezákonná a možné postihy se týkají osob či organizací prostituci provozujících či k témuž nutících. Publikace plného jména, fotografie, adresy pobytu s konstatováním, že proti dané osobě bylo zahájeno trestní stíhání, ale nezákonná je. Nepovažuje se však za provinění, ale za normu. Nehledě na to, že ázerbajdžánská legislativa dost rozsáhle a v nejlepším demogratyckém duchu pojednává presumpci neviny.
Je téměř trapné připomínat, že narušení anonymity osob vyšetřovaných za jakékoli prohřešky je hojně používaným a velice účinným způsobem formování veřejného mínění, který mají policisté i politici (nejen) v takzvanědemokratické části postsovětského bloku ve značné oblibě. Jak jinak snadno a zdarma zvýšit vlastní popularitu, diskreditovat politické oponenty či obchodní partery? O účinnosti by mohli jistě vyprávět momentálně bručíci představitelé skutečné či domnělé opozice, ze kterých média nadělala opovrženíhodná monstra měsíce před konečným vynesením rozsudku, jenž byl nakonec pouhou formalitou. Koneckonců nejen opozice – známý byl obžalován z přípravy atentátu na ředitele soukromé televizní společnosti, se kterým vedl majetkový spor, který nemohl neprohrát. Coby vážený advokát on i jeho žena ihned přišli o všechny klienty a po mocné mediální masáži, která ho vylíčila jako nebezpečného kriminálníka, spojivšího se s čečenskými teroristy, mu asi nezbyde než Ázerbajdžán opustit a hledat štěstí jinde. Jak se na správný Absurdistán sluší, prestižní právnická profese mu nejprve přivodila falešná obvinění a soudní stíhání a nakonec mu zaručila, že zůstane jen u nich. Vítězství Pyrrhy, nicméně stále lepší být denunciován, než zavřen.
Očekávat, že se oběť mediálně-policejní zvůle ohradí, by bylo směšné, ba absurdní. Vrátíme-li se k Elnaře, nejde navíc přeci v jejím případě o oběť, ale smrtonosnou zbraň, která za 50 dolarů na hodinu zahubila dvě stě nevinných mužů. Že by námět na hollywoodský film, případně pro Víta Olmera? Jako bychom neznali! Míra provinění není určena zákonem, ale společenskou poptávkou, jež je dosti nespolečensky definována v politických kuloárech a bodře podporována státními médii, které zajistí odpovídající marketing (glasnosť). Jedním z oblíbených triků je fixace na oběť, takže nás noviny masírují zmínkami o nebohých mladících (z nichž „většina byla ve věku 20-25 let“) a úvahami nad následným exponenciálním šíření nákazy. Radost z dopadení je srovnatelná s hýkáním provázejícím výhru v loterii a kolega vítězoslavně mávájíci novinami před mým obličejem již pouhým potvrzením úspěchu mediální strategie. Zrůda je pod zámkem, policie nás opět ochrání, ať již o to stojíme, či nikoliv. Drobnosti zůstávají bez povšimnutí. Opomeňme stigmatizaci nemocné osoby, volnočasové aktivity údajných stovek nakažených mladíků či zdánlivě všeobecné přijatelný fakt dalšího mohutného šíření nákazy. Elnara prý šlape od svých třinácti, zatímco hranice legálního pohlavního styku v Ázerbajdžánu je 16 let. Kolipak nevinných hochů se asi dopustilo trestného činu znásilnění?