"V
pátek minulý týden ráno se mi stala věc jako z jiného světa, nebo alespoň jiné
doby, o kterou bych se s Vámi rád podělil.
V pražském metru ve stanici Muzeum jsem se zastal ženy černé pleti před
neurvalým ponižujícím chováním policie a kontrolorů jízdenek. Poněvadž jsem se
následně na vyzvání neprokázal občanským průkazem, Policie ČR se rozhodla mne
předvést na služebnu. V metru mi nasadili pouta jak ve scéně akčního filmu,
vyvlekli mne do auta a po několika minutové projížďce mne poblíž služebny v
Krakovské ulici zbili dva z cca 7 přihlížejících příslušníků několika násobnými
údery pěstmi a kopanci, následně mne odvedli do místnosti, vysvlekli do
spodního prádla a umístili do cely, v místnosti s celami otevřeli okna a s
opakovanou výhružkou, že když jsem "takovej frajer, tak mi přišijou
napadení veřejného činitele" mne nechali cca 2 hodiny měknout a krvácet z
tržné rány na bradě, pohmožděných úst a nosu. Když jsem ani poté nejevil známky
ochotné podřízenosti a poslušnosti a dále se dožadoval svých práv, odvezli mne
na prohlídku k žurnálnímu lékaři do
nemocnice na Bulovce, povinnou před každým nástupem do cely předběžného
zadržení – jak jsem se později dověděl. Lékařka prohlédla má zranění,
zakroutila nevěřícně hlavou a poslala
mne na vyšetření na oddělení ortopedie, chirurgie, neurologie a oční, čehož
následkem jsem se dověděl diagnozu otřesu mozku, pohmožděných a jednoho
nalomeného žebra, na tržnou ránu na bradě jsem dostal dva stehy a byl
hospitalizován. Drama s těmi pistolníky z oddělení Policie ČR z Krakovské ulice
v Praze 1, ale ani tak nebylo u konce. Když mne personál chirurgického oddělení
vybavil všemi nutnými doplňky mých zranění včetně infuse, přistoupil jeden z
policistů, který mne měl hlídat a dal mi vybrat, jestli chci policejními pouty
připnout k posteli na boku konstrukce a nebo za hlavou. Myslel to vážně a na
několik hodin také provedl, než to zjistil odpovědný lékař a neoblomně jim
přikázal mi pouta sundat a řídit se na nemocničním oddělení pokyny odpovědného
lékaře – s poznámkou personálu, že už tam ošetřovali i násobné vrahy, ale k
posteli je nikdo nepoutal… O tom, že po prodělaném zážitku mne na toaletu
snad 5x , nikoli jen kvůli močení, doprovázel opět zpoutaného policista a
zálibně lpěl na otevřených dveřích kabinky už je téměř stydno psát.
To trvalo až do cca 9 večerní hodiny, kdy přijeli vyšetřovatelé z kriminální
policie, vyzpovídali personál nemocnice a poté velmi důkladně i mne
(zdůrazňuji, že velice korektně), předali mi zadržené osobní věci a odvolali mé
dva celodenní strážce domů. Ujistili mne, že o žádném obvinění proti mně neví a
nic takového neexistuje a sdělili mi, že celým případem se budou zabývat
vyšetřovatelé z jakéhosi oddělení proti extrémismu a že mne žádají, abych se
dostavil na toto oddělení v ulici Fr. Křížka v Praze 7 ve čtvrtek tohoto týdne
k výslechu. Pak mi na mé nevěřícné otázky odpověděli, že jsem volný, rozloučili
se a všechno bylo jako dřív… mohlo by se zdát. Já ale v nemocnici vinou
cowboys a Rambů, co si na údery do mé hlavy nasazovali rukavice, černé brýle si
posouvali do čela a mně přitom nějak zapomněli rozepnout pouta za zády, zůstal
ještě následující den, s infusí a léky proti bolesti. Na cestu domů jsem se už
jenom dověděl od lékařů, že jakékoli náznaky intelektuální činnosti, v intencích
četby nebo sledování TV, bych měl vzhledem k prodělanému otřesu mozku na 4 až 5
týdnů vynechat, nalomené žebro, se kterým se člověk nejen nezasměje, ale ani
dobře nenadýchne bude bolet prý tak 6 týdnů určitě. To pro mne, poměrně
veselého člověka, profesí architekta a vzděláním také stavebního inženýra,
nezní jako příjemná prognóza. A mám snad čekat, až mne ta parta kanálů
kamarádíčků z Krakovské ulice obviní z útoku na veřejného činitele? Podotýkám,
že fyzicky jsem nezavdal nejmenší podnět k výše popsanému násilí. Pouze jsem
verbálně dával najevo své opovržení a nadhled nad nejakou tou ránou i jejími
vykonavateli.
Pracoval jsem dlouhodobě jako humanitarní pracovník na Srí Lance a v Čečensku a
viděl jak vypadá válka a "ostří hoši" v ní… Tihle panové od
Policie ČR, o kterých Vám píšu si na válku a ostré hochy jenom infantilně
hrají. Ale je takováhle hra sakra přípustná v mojí rodné, věřím že demokratické
zemi?
Zítra jdu podat oznámení o celém incidentu na Inspekci ministerstva vnitra a
pokud Vás tenhle můj námět zaujme a třeba byste měli zájem spolu se mnou
sledovat jeho další vývoj, budu Vám vděčný. Ne kvůli sobě, ale proto, že naše
doba má možnost dát hranice i lidem, jejichž předchůdci se v dobách předešlých
mlsně olizovali po moci a realizovali se v lágrech na místech dozorců, jiní pak
rychlokvašně v čelech různých překotných revolučních gard, výborů a milicí. No
a někdo si jen tak praštil nebo kopnul, když to kolem zástupu těch vedených a
ponižovaných nikdo ostře nezakázal. Prostě to jen bylo možné. A je úplně jedno,
jestli měli tihle "hrdinové" tehdy na rubu svých svatých obrazků po
kapsách napsáno POMÁHAT A CHRÁNIT. Modlit se nastačí, pane Langer…"