Reklama
 
Blog | Petr Kostohryz

První déšť

Vlastně jen pár kapek po týdnech úmorného sucha a prachu. Příjemné osvěžení, o kterém si s nadějí v hlase povídáme už několik dnů prachopísečných bouří, které nedovolují ani otevřít okno. Příjemné osvěžení by to tedy bylo, kdybychom se před několika hodinami nedozvěděli tu hloupou zprávu.

Tři kolegyně z americké nevládky a jejich řidič se už nevrátí z cesty
do Logaru. Několik kilometrů od české vojenské základny je rozstřílelo talibánské
komando. Prý největší útok na mezinárodní pracovníky humanitarních organizací
od pádu Tálibánu. Opět zamrazí, jak se z přátel stává statistika. Asi si
nikdy nezvyknu.

Předevčírem jsem Nicole potkal v jedné z místních cizineckých
restaurací. Klepala cosi do počítače, tak jsem nechtěl rušit a jen jsme
prohodili pár slov o tom, jak se máme oba dobře a jak nám to oběma sluší,
hlavně teda mně bez berlí. Zelenou blůzu si budu pamatovat dlouho.

Zničehonic po mnoha měsících zapršelo, leč už ani špatné filmy snad
neopakují klišé s plačící oblohou. I když bychom teď dali nevímco za jeden
malinkatý rewind-klapka. Alespoň jeden.

Reklama