Na severovýchodě Afghánistánu teplota spadla na snesitelných čtyřicet ve
stínu a při posezení se stařešinami jedné z vesnic se nakonec dalo myslet i
na jiné než na rychlost vlastního vypařování. I proto se nezlobím na řidiče, že
mě následně místo německé ubytovny nejprve dovezl k vratům místní pobočky
ministerstva zahraničí. Je nový, ostatně jako většina z nás. Navíc mu
začíná hladovka. Jediný měsíc v roce, kdy pracující vskrytu závidí nepracujícím,
protože asi každému se chce po rozbřesku usnout a probudit se při západu
slunka. Naše terénní výjezdy se též stávají nepatrně napjatější. Kromě běžných bezpečnostních rizik čekají ještě věčně nabroušení klienti: Co
chceš? Proč mě budíš?
Pro kulturně uvědomělé cizince začíná měsíc nenápadného
pojídání a usrkávání teplých a studených tekutin. Žádné opulentní obědy v kanceláři, žádně
kávy či čaje na poradách, však už to téměř všichni máme nacvičené. Každý z mých
předchozích sedmi Ramadánů byl sice trošku jiný, leč společných jmenovatelů je
mnohem víc. Neproduktivita a konstantní nevrlost mnohých Ramadánctících kolegů
by každopádně neměla vyvést z míry nikoho.
Je začátek Ramadánu a my přemítáme, jakpak se asi rozhodnou svatý měsíc
strávit Tálibové a jiné paštůnské bojůvky, v naději, že stejně jako většině
obyvatelstva jim ve vedru a suchu nezbyde energie na žádné vylomeniny.
Je začátek září a já klapu do Della v německém gasthausu v Kunduzu,
který si říká Lapis Lazuli a jehož jméno si místní přetvořili na „Lisa Lopez." Koukám
na Mezzo, kde Barenboim hraje Brahmsův první klavírní koncert, co už asi nikdy
nebude zahrán jako před šestadvaceti lety, když se Glenn Gould a Leonard
Bernstein neshodli na interpretaci. „Don't be frightened, Mr. Gould is here," začal
Bernstein tehdy v Carnegie svůj projev před koncertem, ve kterém se zřekl
odpovědnosti za cokoli bude následovat.
Je prvního září a čtyři roky od začátku beslanské tragédie,
jednoho z mých nejúděsnějších zážitků. O Beslanu neumím nahlas vyjádřit
víc než jsem s vypětím sil napsal před rokem, nicméně nemohu nevzpomenout.
Snad jsem mohl zacitovat sám sebe, nejlépe ve třetí osobě, abych si vyzkoušel bující
blogový tvar. Do příštího roku zvážím.
Je začátek Ramadánu a já přeju všem všech vyznání klidný
a tvůrčí měsíc. Bismillah ir-rahman ir-rahim.