Zatímco jsme si vesele přejmenovávali a všelijak se takzvaně vyrovnávali se symboly minulosti, v Rusku měli jiné starosti, takže si nejeden náhodný turista dosud vozí fotografické trofeje srpů a kladiv, soch Stalinů a Leninů, případně se vydovádí v moskevském metropolitenu: Prolětarskaja – Taganskaja (pěrechod na stanciju Marksistskaja) – Ploščaď Iljiča – Šosse Entuziastov. Hlavně nevystoupit na Avijamotornoj. „Uvažajemyje pasažiry, pri vychodu iz pojezda ně zabyvajtě svoji věšči.“
Z našeho moskevského bytu na Profsojuzné (Odborářská) na letiště Domodědovo (prý největší) či Vnukovo (prý nejstarší) to bylo co by kamenem dohodit, necelé tři hodiny v tupolevu nebo jaku („Jak“ to asi dneska dopadne?) a jsme na Kavkaze. Vítá vás mezinárodní letiště v Beslanu se svými dvěma lety denně případně mezinárodní letiště Magas s jedním. Kdo si myslel, že alespoň mezi Kavkazany sovětská rezidua zmizela, hrubě se mýlil. Přejmenovávalo se jen minimálně, takže centrální grozněnský obvod (rajon) se zove Leninský, kde v Kalininově čtvrti, v Mičurinově ulici (nic proti botanikům!) bývala naše kancelář, v níž naše čečenská ochranka při hokejových utkáních mezi Českem a Ruskem jednomyslně fandívala Sborné. Logiku nehledej.
Zavzpomínat si mě donutila nedávná zprávička v agentuře Groznyj-inform, podle níž se starosta čečenské stolice na návrh prezidenta Kadyrova rozhodl přejmenovat jednu z ulic na počest 84 výsadkářů ze Pskova, kteří prý hrdinně padli v boji s čečenskými teroristy vedenými Chattábem a Basajevem. Stalo se v únoru 2000 nedaleko Ulus-Kertu. Byla válka, ruské jednotky zvláštního nasazení se snášely na Čečnu s cílem zlomit odpor vadnoucí čečenské armády všemi dostupnými způsoby. Jako třeba Ulman se svými kamarády o pár let později.
Paradoxem je, že v Grozném, možná i v budoucí Paragánské ulici, žijí pamětníci únorových bojů, kteří se pod vedením Basajeva a spol. snažili zabránit ruské okupaci. Alespoň to tak vnímali. A teď budou mít ulici pojmenovanou po svých nepřátelích. A nikoli po nějakých nebohých záklaďacích, které jejich velitelé posílali na steč a smrt, leč po specnazovcích, jejichž kolegové mají na svědomí brutální smrt tisícovek civilistů.
Krátce po svém nástupu na trůn odolal prezident Kadyrov pokušení nově zformovaného čečenského parlamentu, jenž se chtěl zalíbit svému všemocnému a všehoschopnému vůdci, pojmenovat Groznyj po svém otci Achmed-Kala. Možná měli páni "poslanci" rovnou navrhnout přejmenování města na "Kadyrov". Na počest otce i syna. Podobnost s českým "Kocourkov" čistě náhodná. Jen kdyby bylo čemu se smát.