Prezident Saakašvili v televizním interview s nohou opřenou o kus nakusyrozletivšíse nevybuchlé rakety obvinil Rusko z nerespektování gruzínských hranic a opětovného pokusu o narušení stability své země. Dle oficiální informace gruzínského Ministerstva vnitra přeletěly po sedmé večerní dva ruské vojenské bombardéry SU-24M gruzínskou státní hranici, pokračovaly asi 75 km na území země, načež jeden z nich odpálil protiradarovou naváděcí raketu Raduga Ch-58, jež dopadla nedaleko vesnice Citelubani, ležící asi 65 km severozápadně od Tbilisi.
Kreml ústy svého asi nejmilitantnějšího prominenta, prvního vice-premiéra a bývalého ministra obrany Sergeje Ivanova ihned incident popřel a označil ho za špatně zinscenované divadlo, jehož cílem je zdiskreditovat Rusko, čímž nahrál na smeč gruzínskému ministru Bakradzemu: Gruzie je demokratická země, která nemá zapotřebí detonovat paneláky na vlastním území, aby tak odůvodnila rozpoutání války proti vlastním občanům. Z úst oficiálního představitele jakékoli země dosud asi nejjednoznačnější verbalizace všeobecně rozšířeného přesvědčení o tom, kdo vlastně stojí za výbuchy obytných domů v Moskvě, Bujnaksku a Volgodonsku v devětadevadesátém, ze kterých byly obviněni Čečenští separatisté, a všichni víme, co následovalo.
Z gruzínské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), jež ve svých nejlepších tradicích neříká ani tak, ani onak, jen aby se všechno ve slušnosti uladilo, kdosi vynesl interní dokument, dle kterého spolupracovníci organizace viděli přilétat dva letouny ze severovýchodu. Bakradze s ironicky vítězoslavným úsměvem doplňuje, že když se naposledy díval na mapu, jiná země krom Ruska tímto směrem nebyla.
Rusko zve na pomoc představitele separatistické Jižní Osetie, od jejíhož Gruzií neuznávaného prezidenta, Eduarda Kokoity, se dozvídáme, že v Tschinvali, které leží mezi hranicí a místem údajného útoku, nikdo žádná ruská letadla neviděl. Naopak, letadla byla gruzínská a objektem destabilizace byla Jižní Osetie.
Gruzínský ministr zahraničí Bežuašvili žádá Radu bezpečnosti OSN, aby se incidentem zabývala a její členové si z jedné vody popovídali i o březnovém incidentu v Kodori, kdy ruské helikoptéry údajně bombardovaly sídlo progruzínské správy (taktéž separatistické) Abcházie. Horečně obvolává kolegy ministry zahraničí, aby získal jejich podporu, což se mu vcelku daří dle hesla, že hledat hůl k bití Ruska je dosud pěkná prkotina. Rusko následně odmítá předběžný návrh rezoluce připravený USA s odůvodněním, že na jakékoli závěry je příliš brzy a že do Gruzie vyslalo vlastní odborníky.
K všeobecné veselici se přidalo několik amerických serverů, jež využívajíce shody anglického názvu Gruzie s jedním z amerických států, přispěchaly s oznámením, že prezident Bush je šokován ruským útokem a vyzval k odvetnému napadení Ruska, protože má v Atlantě hodně přátel.
Obyvatelé ruského i gruzínského pohraničí mají jasno. Málokdo pochybuje, že se jednalo u ruská letadla, které kdosi nikterak poprvé vyslal proletět se nad Gruzií. Situace se ale zkomplikovala, když se dostala pod palbu spřátelených jihoosetínských jednotek, a při úhybném manévru jednomu z nich nezbylo než se zbavit raketové přítěže. Stále lepší přijít o raketu než o celý letoun. Moskva si teď v klidu počká na výsledky různých vyšetřování a v nejhorším nakonec všechno svalí na pilota, který bude posléze potichu odměněn a povýšen. Rusko si opět vyzkoušelo práh západní tolerance a škodolibě poškádlilo jižního souseda. Hrůza si ale představit, co by dělalo, kdyby se cizí raketa objevila na jeho dvorku.