Většina vlád nemá humanitárky ráda, protože příliš mnoho vidí, otravují s lidskými právy a mocipánům kecají do řemesla, jehož vykonávání se nezřídka liší od oficiálního popisu
práce. A jakmile se jeden z těchto mocipánů dostal do hledáčku
Mezinárodního trestního soudu, měly největší nevládní neziskovky v Súdánu po srandě.
Rozhodnutí o zrušení registrace padlo jen hodiny poté, co soud vydal zatykač na súdánského prezidenta Omara Al Bašira obviněného z válečných zločinů a
zločinů proti lidskosti.
Humanitární organizace se vesměs vydávají do míst, ve kterých vlády nejsou, a když jsou, moudře vládnout nechtějí. Což ale neznamená, že v zemích, kde vlády víceméně fungují se lidé mají dobře a humanitárky nejsou potřeba. Jak je vidno na súdánském příkladu. Bylo koneckonců vidět i v Čečně, kterou znám mnohem lépe, než Súdán, kde jsem nikdy nebyl. A hle: Oslí můstek z jedné
ropné velmoci do druhé.
Paranoidní konspirativnost je téměř symbolem ruské státnosti. Zlomyslní komentátoři tvrdí, že protože CCCP a Rusko dlouhodobě špicluje, kde se jen dá, podezírá automaticky ze špiclování všechny ostatní. Podle toho to též na severním Kavkaze s naší popularitou vypadalo. Vyznění první čečenské války bylo pro Rusko obrovským ponížením, ke kterému došlo mimo jiné i proto, že vrávorající medvěd vůbec nezvládl mediální část válčení. Ve druhé válce si už Rusko
pohlídalo nejen vzpurná média, ale i vzpurné neziskovky. Nejrpve jen ty místní,
časem došlo i na zahraniční, a mezi ranými oběťmi byla i jedna česká neziskovka.
V Súdánu se nad námi začaly mraky stahovat už v listopadu 2006 kdy nás vláda po třech dočasných vyhazovech vyhnala úplně z Darfuru, kde jsme provozovali největší uprchlický tábor Kalma. Úředníkům se nelíbilo, že jsme veřejně kritizovali tamější znásilňovací praktiky vládních komand. Na náš jihosúdánský program pro uprchlíky z Ugandy nakonec došlo minulý týden.
(Poslední) válka trvá šestý rok a Janjaweedi, kteří mají největší
podíl na masovém vraždění darfurských kmenů, za tu dobu pomalu splynuli se
súdánskou armádou. Násilnosti pokračují nehledě na různorodé schůze a rezoluce moudrých
mužů za velikou louží i na mezinárodní zatykače. Dle pořekadla o dlážděných cestách je rozhodnutí soudu nešťastným paradoxem, protože mezinárodní zatykač asi nejvíce uškodil těm, kterým chtěl pomoci – Darfúřanům, závislým na humanitární pomoci, již teď nemá kdo poskytovat. A pak že je v Súdánu vše ze sudů.